Prodloužený víkend vybízel ke všem sportovním aktivitám. Pro zpestření bikového života jsem si jela provětrat nohy k republikovým hranicím a podpořila tak Česko-Polské přátelství. Výběh na Hejšovinu se vine od Machova k hranicím a pak hurááá do kopce, do kopce a jako třešnička na dortu do pískovcových schodů. Takovou pestrost nabízí osmi kilometrová trať českého poháru běhu do vrchu.
Sešlo se ta... číst dále

Prodloužený víkend vybízel ke všem sportovním aktivitám. Pro zpestření bikového života jsem si jela provětrat nohy k republikovým hranicím a podpořila tak Česko-Polské přátelství. Výběh na Hejšovinu se vine od Machova k hranicím a pak hurááá do kopce, do kopce a jako třešnička na dortu do pískovcových schodů. Takovou pestrost nabízí osmi kilometrová trať českého poháru běhu do vrchu.
Sešlo se tam, při nedělním slunečném ránu, spousta gazel a gepardů hladových po vítězství, kteří se po výstřelu z historické pušky, splašili. Než sedl oblak prachu většina běžců již ukrajovala trať v kopcích nad Machovem. Výškové metry přibývaly, ale vrchol 920m vysoké Hejšoviny byl daleko. Nastoupání posledních metrů znamenalo šáhnout do posledních rezerv sezóny. Bylo třeba zapnout mód "šplhej" a pak s lehkostí překonat přes 600 schodů k vytouženému cíli a úžasnému výhledu na Broumovsko. Pro polské turisty to byl výšlap na celý den, a tak s obdivem uskakovali ze schodů a povzbuzováním přilévali energii do žil. Po protnutí pásky nezbylo než se otočit a trať si seběhnout po svých zpátky do Machova, takže bylo postaráno i o aktivní regeneraci závodníků. Po návratu do místa startu jsem zjistila, že mi ten boj s metry vynesl nečekané 3. místo a nohy se vznášely. Po vyhlášení mi však ztěžkly záda, když jsem na ně nahodila 20kg pytel brambor z tomboly. Prostě zdraví prospěšný závod... sbalit text

Dvoudenní etapový závod Ol Istria MTB Tour a UCI maratonu Parenzana Cannondale přilákal do chorvatské Poreče i několik desítek českých závodníků. Většina jich bydlela v apartmánech Laguna Park zhruba 100 metrů od moře. Od čtvrtka do neděle bylo aprílové počasí s teplotou okolo 25 °C.

Ol Istria MTB Tour

První etapa startovala ve městě Funtana, měřila 33 km s převýšením zhruba 200 m. Trať ved... číst dále

Dvoudenní etapový závod Ol Istria MTB Tour a UCI maratonu Parenzana Cannondale přilákal do chorvatské Poreče i několik desítek českých závodníků. Většina jich bydlela v apartmánech Laguna Park zhruba 100 metrů od moře. Od čtvrtka do neděle bylo aprílové počasí s teplotou okolo 25 °C.

Ol Istria MTB Tour

První etapa startovala ve městě Funtana, měřila 33 km s převýšením zhruba 200 m. Trať vedla skrz místní vinici až k Limskému kanálu a zpět. Jako první odstartovala kategorie Elite a Ženy. S minutovým odstupem kategorie Sport a Masters. Po vjetí do terénu se na čele naši kategorie zformovala skupina cca 7 lidí. Deset kilometrů před cílem přišel asi stometrový výběh s následným sjezdem, který rozdělil první skupinu. Do cíle jsem přijel na druhém místě s mankem 40 sekund na prvního Ondřeje Budínského.

Druhá etapa startovala ve městě Tar zhruba 6 kilometrů od Poreče. Tentokrát na závodníky čekalo několik stoupání. Nejtěžší stoupání do vesnice Vižináda bylo na dvacátém kilometru. Společný start všech kategorií a první kilometry po asfaltu byly docela hektické. Celé startovní pole se natáhlo až při prvním stoupání a následném sjezdu k řece. V tomto sjezdu mě postihl defekt zadního kola. Po opravě jsem se snažil vrátit zpět do popředí závodu. Bohužel ve výjezdu na Vižinádu přichází další defekt. Tentokrát jsem vše vyřešil pěnou a oprava mi zabrala ani ne jednu minutu. Do cíle jsem přijel s mankem 7 min a 41 s. Nebyl jsem sám, koho v tomto závodě postihly technické problémy. V součtu dvou etap jsem nakonec skončil na 3. místě. Na první místo Ondřeje Budínského jsem ztratil 8 min a 23 s.

Parenzana Cannondale
V neděli se jel UCI maraton Parenzana Cannondale se startem na Vižinádě. Hlavní závod měří 80 km s převýšením zhruba 2100 m. Počasí se tentokrát umoudřilo, nepršelo, teplota okolo 26 °C. Ve městě to od rána žije. Stánky, hudba, místní ženy v krojích vytváří nezapomenutelnou atmosféru. Na startu o půl 11 stojí zhruba 200 závodníků a mezi nimi zvučná jména jako např. Massimo Bertolis, A. Medvěděv, Heinz Verbnjak, z českých závodníků Jan Jobánek, Michal Kaněra a mnoho dalších. Od startovního výstřelu neuběhly ani dvě minuty a celé startovní pole tlačí kola do prudké stráně, kde je atmosféra jako na Tour de France. Nahoře nasedneme a následuje dlouhý sjezd až k řece Mirně. Po rovinatější pasáži přichází pravá cyklistika. Následujících zhruba 30 km vede po úzkých pěšinkách. Není zde rovina. Od startu se držím v popředí startovního pole, jede se mi celkem dobře. Dlouhé výjezdy mi vyhovují. Přichází první z mnoha železničních tunelů. Délka zhruba 100 m a po chvilce naprostá tma. Neskutečný zážitek. V prvním zhruba kilometrovém sjezdu opravuje pět lidí defekt. Pod sjezdem nás je už šest. Vše mám natrénováno z předchozího dne. Rychle měním duši a vracím se do skupiny, která jede o bednu v kategorii Sport. Po cca půl hodině přichází druhý defekt. Naštěstí vše za mě vyřeší tmel v předním kole. Na bufetu si velkou pumpou dofouknu kolo a jede se dál. Den blbec, třetí defekt v závodě mě vyřazuje ze hry. Naštěstí mi jeden z krajanů hodí 26“́ duší, kterou tak tak nasoukám do svého 29“ kola. Po opravě byla ztráta tak velká, že nemělo cenu pokračovat v závodě. Chvilku fandím na bufetu, pak jedu nejkratší cestou do cíle. Dneska to bylo na velký výsledek, ale na kdyby se nehraje. Jako první se v cíli objevil Jan Jobánek následován Michalem Kaněrou. V první dvacítce kategorie Elite je devět českých závodníků. Následuje slavnostní vyhlášení, spousta jídla a super zábavy.
sbalit text

Poslední závodní den čekal dnes na Lukáše a velmi početnou ekipu českých bikerů v Chorvatsku. V rámci Istria MTB Tour se dnes jel maraton na 77km. Vzhledem k tomu, že byl zařazen do kalendáře UCI, na startu nechyběla elita, především z okolních států. Lukáš od startu jistil svoji kategorii Sport 1, vedl až do prvního defektu. Ten opravil a i tak se dál pohyboval ve skupině s pozdějším vítězem této... číst dále

Poslední závodní den čekal dnes na Lukáše a velmi početnou ekipu českých bikerů v Chorvatsku. V rámci Istria MTB Tour se dnes jel maraton na 77km. Vzhledem k tomu, že byl zařazen do kalendáře UCI, na startu nechyběla elita, především z okolních států. Lukáš od startu jistil svoji kategorii Sport 1, vedl až do prvního defektu. Ten opravil a i tak se dál pohyboval ve skupině s pozdějším vítězem této kategorie. Bohužel přišel další defekt a Lukáš s vyžebranou duší 26" do jeho 29" bika nedokázal dále pokračovat v závodním tempu, tak to stočil na pláž k moři.
Na Twitteru uvedl, že i to co stačil v závodě zajet, řadí do toho nejtěžšího, co kdy jel. Sudety jsou proti tomu prý kochačka.
Je škoda, že se naše přední rádoby cyklo-weby raději zabývají obsahem ledničky Lance Armstronga, namísto toho, aby přinesli informaci o podobných závodech, kde dnes vyhrál Jan Jobánek před Michalem Kaněrou. Navíc se v závodě pohybovalo dalších cca 25 českých bikerů a jednu z dalších kategorií vyhrál Milan Fajt, Tomáš Čada a Alžběta Havlasová byla druhá.
foto: Author sbalit text

Smůlu si dnes vybral Lukáš na Chorvatské Istrii, když defektil na 15km. Po opravě se propadl na 60.místo a pak až do cíle zachraňoval co se dalo. Nakonec dojel cca na 10.místě v kat. a celkově spadl na místo třetí, což je konečné pořadí. Zítřejší maraton se počítá solo a Lukáš je rozhodnut ho vyhrát.

Naše elitní letka je mimo. Lukáš na etapáku v zahraničí a Expen dospává dovolenou strávenou se synovcem. Zbytek týmu tedy dostal úkol, alespoň částečně je nahradit a pokusit se atakovat stupně vítězů.
Velkou šanci měla děvčata Petra s Ivou, které oslovily svoji sokyni z DP Moniku Tučkovou a s názvem Krkonošské lvice se vydaly do boje. Chlapci poskládali následující trojky: HanáčeK-Hartman-Nádvorn... číst dále

Naše elitní letka je mimo. Lukáš na etapáku v zahraničí a Expen dospává dovolenou strávenou se synovcem. Zbytek týmu tedy dostal úkol, alespoň částečně je nahradit a pokusit se atakovat stupně vítězů.
Velkou šanci měla děvčata Petra s Ivou, které oslovily svoji sokyni z DP Moniku Tučkovou a s názvem Krkonošské lvice se vydaly do boje. Chlapci poskládali následující trojky: HanáčeK-Hartman-Nádvorník a Veselka-Chutný-Velík. To že se nakonec jelo ve zcela jiných sestavách zapříčinila událost několik minut před startem. Při rozjíždění, ve sjezdu v rychlosti kolem čtyřech pětek, v nepřehledné zatáčce, naprosto nečekaně se to v mžiku a strašně rychle stalo. V cestě našemu Romanovi se náhle ocitl mladý hoch na svém kole. Roman se snaží v poslední sekundě vymyslet kudy se mu vyhnoul. Vybírá si levou stopu, přesně tu, na kterou hoch v tu samou vteřinu volí úhybný manévr. No a pak už to lítá vzduchem, nejdříve Roman, po něm devětadvacítka Pells. Hoch kromě šoku a nezapomenutelného zážitku se setkáním s profíky, které zná pouze z televize, vypadá v cajku. Roman si ovšem o svá metrová řitítka roztrhl stehno a jeho přední kolo nevypadá, že by chtělo držet nadále rovnou stopu. Když Roman pochopí, že několikacentimetrovou díru v noze, opravdu flekem na duše nezalepí a odjíždí ke kolegům do Trutnova na šití, stahujeme z mechaničáku PeBeho a děláme 10 minut před startem nové týmy. Nakonec vyrážíme ve složení Hartman-Chutný-Nádvorník a záložní tým tvoří Veselka-Velík-Beneš. Závod na pohodu, fičák od začátku do konce, já si po boku našich mladých nadějí závod opravdu užívám. Kluci jedou dle domluvy, tedy strojově, týmově, prostě na bednu. Vzhledem k tomu, že mi ještě k tomu všemu 3 minuty před startem prasknul košík, bidon mi vezl Martin a v pravidelných intervalech mi davá napít, dokonce i Carbosnack mi kluci dali. Bylo to ve chvíli, kdy zřejmě pochopili, že je lepší abych dojel živý, protože s mrtvolou na zádech by ten berdeček do města zpět asi nedali.
Nakonec to uteklo, projíždíme cílem a z aplionu slyšíme, průběžné 3.místo. Dále se už jenom modlíme, pořád a stále dokola. Po minutě se střídáme u časomíry a opět se modlíme. Děkujeme tedy Bohu, že nám tento historický úspěch přál. Užíváme si tu slávu se vším všudy. Podpisy, rozhovory a nějaké to focení s dětmi. Pak ale přišel ještě jeden důležitý duel a to Birell race na trenažéru. Nejdříve Devoss nasazuje svého adoptivního syna Ondru Ptáčka, který se dostává do průběžného čela. Ukazuji prstem na Jardu, který ani na okamžik neváhá a naděluje Ondřejovi neskutečných 20 metrů. Pak ještě Martin přidává 10 metrů a pomsta za 19minut v závodě je dokonána.
Několikahodinové čekání na vyhlášení alespoň uteče a my stoupáme na podium. Lidé tleskají, křičí, někteří se neubrání slzám.
Krkonošské lvice končí těsně pod bednou, ale holky bojovali a zaslouží si pochvalu. Druhá naše mužská posádka si vedla nad očekávání a obsadila 7.flek.
A co náš kolega doktor s roztrženým stehnem? V Trutnově ho zašili a do lékařské zprávy mu slovenský lékař napsal, a to nekecám, následující: ...pri jazde na bicykli a následnom páde si o volant bycikla roztrhol pravé stehno ....
Tak ještě že se nespálil o výfuk, střep z předního skla mu nezapadl do oka a airbag z volantu mu nerozkašil brýle.... sbalit text