Krásný cyklistický zážitek pro nás připravili kolegové z Triclubu. V neděli se jel, na žebříčku UCI nejvýše hodnocený závod přes Orlické hory. Náš tým měl početné zastoupení v mnoha kategoriích. Nejvíce jsme čekali od žen, což se díky Martině(2.místo)vyplnilo. Ve veteránských kategoriích skvěle zabodovali Jedla a Boban. V nabité mužské kategorii, bylo již na startu jasné, že o vítězství se poperou... číst dále

Krásný cyklistický zážitek pro nás připravili kolegové z Triclubu. V neděli se jel, na žebříčku UCI nejvýše hodnocený závod přes Orlické hory. Náš tým měl početné zastoupení v mnoha kategoriích. Nejvíce jsme čekali od žen, což se díky Martině(2.místo)vyplnilo. Ve veteránských kategoriích skvěle zabodovali Jedla a Boban. V nabité mužské kategorii, bylo již na startu jasné, že o vítězství se poperou hlavně vrchaři. Především pak leader poháru - milovník dlouhých kopců a různorodých žen, Lukáš Čáp. Expen už netrpělivě vyhlíží pošťačku, kdy že mu to doma přistane nový karbonový skvost, a tak jeho koncentrace a především stav stávajícího kola je mizerná. Až před závodem se rozhodl, že pojede na výsledek namísto plánované pomoci bratrovi Radkovi (apropo, všimli jste si někdy jak jsou od sebe k nerozeznání!) Radek se totiž drží v průběžném pořadí v TOP10, a tak se každý bodík počítá. Vzhledem k účasti bylo již na startu jasné, že tento závod se mu bude s největší pravděpodobností škrtat,ale i tak dostal k ruce 2 elitní domestiky.
Tomuto závodu se těžko něco vytýká, za 70,- nám těžko někdo podá bidony na Šerlichu, Haničce či Luisinu. Zajímavý by snad byl, hlavně pro ty vepředu, dojezd někde na vrcholu. Taková Prázovka z Plasnice...:-)
Vítěz? Z ujeté čtyřky byl nejsilnější Martin Splítek. Je to až k neuvěření, jak nám tento mladík roste před očima. Není to tak dlouho, co mu jeho kamarád Roman Šťastný, při společné vyjíždce odmontoval zadní kolečka a pravil. "Tak synku, je čas začít závodit, moje hvězda pomalu zhasíná a koukat se na tyrkysové podium vážně nechci."
Příští závod DP bude velká časovkářská bitva o Prázovku. Na jaře si Martin vyletěl pro titul Mr.Prázovka a jistě bude chtít dokázat, že to nebyla náhoda.

foto: saxo bank sbalit text

V neděli je na programu nejzajímavější, nejtěžší a nejvyhledávanější závod DP vedoucí z Olešnice do Olešnice přes takové velikány Orlických hor jako je Šerlich. Na startu bude zřejmě chybět vícemistr Evropy Zdeněk Bartoš, který dle oficiálních stránek týmu dává přednost závodu Masters.
Jelikož se na tento závod chystá početnější ekipa HSK, přijali jsme včera nabídku cyklomaxového dua Splítek... číst dále

V neděli je na programu nejzajímavější, nejtěžší a nejvyhledávanější závod DP vedoucí z Olešnice do Olešnice přes takové velikány Orlických hor jako je Šerlich. Na startu bude zřejmě chybět vícemistr Evropy Zdeněk Bartoš, který dle oficiálních stránek týmu dává přednost závodu Masters.
Jelikož se na tento závod chystá početnější ekipa HSK, přijali jsme včera nabídku cyklomaxového dua Splítek-Šťastný a vydali se s nimi potrénovat na Dobrošov. Expen s Forrestem dali přednost zaměstnání či jinému typu tréninku, a tak jel pouze náš domestik team. Happy se několikrát rozhodl, že se pokusí překonat všechny přírodní, fyzikální i běžnou hlavou pochopitelné zákony, a tak z háku odpadával nejeden domestik našeho týmu. Několikrát jsme byli slovně napadeni, že nedržíme rychlost 45km/h proti větru. Trénink si protrpěl kolega Jedlička, který až do včera netušil kde a co Dobrošov je. Při sjezdu do Náchoda se jen zeptal zda už tam budem a jestli bude ještě nějaký kopec. Byl ihned ubezpečen, že kromě tzv. Vejběrkovi stezky, která je jakousi zkratkou se jedná o čistě hákový kopec. Míra Kadlec prohodil, že při časovce je avg nejlepších nad 30 a vydal se stíhat dvojčku v žluto-modrém.
Na cestě zpět jsme ještě pozdravili dobrušskou celebritu Oldřicha, který tradičně piknikoval u silnice se zhruba stovkou svých přátel.
Něco z jídelníčku pana Happyho najdete na HSK-TV.cz. Prozradíme jen, že v tuto chvíli preferuje celer včetně natě a dýni se slupkou.
foto: triclub sbalit text

Aneb Sečský Saigon. I tak by se dal nazvat sobotní závod seriálu Kolo pro život v Chrudimi. Na tento závod jsme vyrazili ve složení bratři Pilnáčkové a Petr Velík. A jelikož nejsme žádní troškaři, přihlásili jsme se všichni na dlouhou 115 km trasu. Několik dní před startem jsme řešili spíš obavy z úpalu či dehydratace avšak páteční příchod studené fronty tyto naše obavy označil za liché. Uklidněni... číst dále

Aneb Sečský Saigon. I tak by se dal nazvat sobotní závod seriálu Kolo pro život v Chrudimi. Na tento závod jsme vyrazili ve složení bratři Pilnáčkové a Petr Velík. A jelikož nejsme žádní troškaři, přihlásili jsme se všichni na dlouhou 115 km trasu. Několik dní před startem jsme řešili spíš obavy z úpalu či dehydratace avšak páteční příchod studené fronty tyto naše obavy označil za liché. Uklidněni naším teamovým meteorologem, jenž prý vlastní zázračnou žábu jménem Vlasta, které předpověděla jen zanedbatelné dešťové přeháňky v okolí Chrudimi, se v 8.00 SELČ stavíme na start. Bohužel v 8.04 někdo nahoře zapíná knoflík s nápisem „vytrvalý déšť“ a tak jindy bezchybná Vlasta dostává několik nelichotivých přívlastků. V 8.15 je odstartováno a balík zhruba 250 lidí se vydává vstříc zámeckým schodům a dalším nástrahám tratě. Začátek je veden po asfaltové cestě, kde se ještě snažím vyhýbat kalužím, avšak po dalším kilometru už je všechno stejně jedno. Najíždíme do terénu a apokalypsa dostává konkrétní obrysy. Místo lesních cest jsou potoky vody, rozmočené jehličí nedává moc šancí na rychlejší jízdu ani z kopce, člověk se musí pořád pekelně soustředit, jelikož malá ztráta koncentrace je ihned krutě potrestána letem mimo kokpit stroje. Z výjezdů jsou spíš výlezy a naše oblečení a kola mají barvu toho, čímž jsme zrovna projeli. Technika dostává velmi zabrat a tak ti, co přijeli do Chrudimi s polovičními brzdovými destičkami, přestávali mít funkční brzdy okolo 30 km. Našlo se pár jedinců, co jelo ještě s V brzdami, ale postupem času, se tito kamikadze odebírali postupně po asfaltkách zpět na místo startu aby ukončili toto trápení jako DNF. Co se týče nás, tak Expen jel začátek velmi dobře a udržoval kontakt s čelní skupinou. Bohužel se mu vymstila drobná nepozornost a při jednom sjezdu havaroval tak nešťastně, že si řidítky zřejmě poškodil rám. Pokračoval dál, jenže zhruba na 60 km mu probržděná destička zapříčinila únik oleje, přestala mu fungovat zadní brzda a následoval další pád. To ho již natolik demoralizovalo, že se klepajíc zimou vydal co nejkratší cestou do Chrudimi jako další DNF. Petr Velík si vedl velmi dobře. Kromě toho, že mu to neřadilo a nebrzdilo, jsem z něj nedostal žádnou další kloudnou informaci. Jen pořád dokola opakoval, že jel s nějakou bikerkou, která skončila 1. a že jí neustále sledoval nááádherný zadek, který se rýsoval přes totálně promočené a přilehlé kraťasy.... A významně na mě při sdělování této informace pomrkával rudými bulvami až mu padaly hroudy bahna z obočí. Co se týče mě, tak já jsem zhruba na 20 km přestal závodit, resp. začal jsem se soustředit na to, abych se do cíle dostal s co nejmenšími škodami. Od 30 km jsem jel s nějakým Pavlem z Tábora, kterému přestala fungovat zadní brzda, pořád mu to brzdilo a chtěl to vzdát. Tak dlouho jsem do něj hučel, až to nakonec dojel celé se mnou. Vymetl jsem kromě té poslední všechny občerstvovačky, všude ochutnával místní koláčky a vyplachoval si oči plné písku a bláta. A jak to dopadlo?
Expen: DNF (asi poškozený rám, 4x destičky K.O., řetěz K.O., olej K.O., morál –50%)
Petr: 39. celk., 8. v kat. (4x destičky K.O., řetěz K.O., pozorována závislost na dámském pozadí navlečené v mokrých elastických kalhotách s vložkou)
Radek 67. celk. 27. v kat. (4x destičky K.O. akutní zánět spojivek a hysterického smíchu)

Závěrem chci poděkovat jménem HSK pořadatelům za nádhernou trať, která kdyby byla suchá, tak lepší v okolí neznám. Obdiv a velké poděkování zaslouží všechny obsluhy občerstvovaček za fandění, horký vývar, ochotu a moře vynikajících
domácích koláčků a všem, kdo v tom psím počasí stáli v pláštěnkách u trati a fandili.

Foto: Vít Kocián
sbalit text

Osmý závod Dobrušského poháru měl včera na programu MTB závod v Kounově. Počasí celý týden ubezpečovalo i nejzarytější odpůrce globálního oteplování, že na tom jevu asi něco pravdy bude. Proto i volba obutí byla více méně jasná - vítězily rychlé slicky a speciály do bahna putovaly po podivném jaru konečně na odpočinek. Jaké však bylo překvapení při nedělním probuzení, když z oblohy vytrvale padaly... číst dále

Osmý závod Dobrušského poháru měl včera na programu MTB závod v Kounově. Počasí celý týden ubezpečovalo i nejzarytější odpůrce globálního oteplování, že na tom jevu asi něco pravdy bude. Proto i volba obutí byla více méně jasná - vítězily rychlé slicky a speciály do bahna putovaly po podivném jaru konečně na odpočinek. Jaké však bylo překvapení při nedělním probuzení, když z oblohy vytrvale padaly provazy vody. Chápu všechny zahrádkáře, astmatiky, srdcaře, že měli ze změny počasí radost, ale vyměnit rychle 4 pneu na dvou kolech bylo po ránu trošku moc. Připraveni na navlhlou trať vyrážíme v 8.30 směr Kounov v Orlických horách. Při prezentaci potkáváme hodně známých, jak by řekl klasik - plastických operací, účastníků DP. Je tu i pan Šťastný, který je doslova šťastný, že nemusí po 3 týdnech veder zalévat rodinné polnosti a jeho kolega z týmu Martin Splítek řečený Svatebčan. Z HSK jsme dorazili v celkem slušném složení - Expen, Marťa, Jedla a má maličkost. Karty jsou tedy rozdány a my si jdeme za stálého deště projet trať. Závod je veden po 4 km okruhu, který se jede celkem 5x (kategorie muži). Již nájezd do terénu nás ubezpečuje o tom, že suchá, tvrdá a rychlá trať je minulostí. Zvítězí ten, kdo má lepší techniku jízdy. Úderem 10 hod. bylo odstartováno a do terénu se vydalo cca 50 lidí v různých kategoriích. Dle předpokladu ihned odjel Martin Splítků následován Čapínem, Expenem, Happym a Ondrou Ptáčkem. Na vrcholu stoupání vidím Expena, kterak stojí a čeká až k němu dojedu, čekám defekt, ale má bohužel zdravotní problémy - jeho tělo se nedokázalo srovnat s těžkým sobotním závodem, velkou ztrátou krve po pádu, ochlazením a chybějící energií, když ráno po noční službě nestačil posnídat kaši Nutrend. Ze závodu tedy odstupuje. V kategorii mužů máme tedy jen jednoho zástupce. Posílen důvěrou ve mě vloženou se vydávám vstříc druhému kolu s vidinou odevzdání všech sil. Bohužel mě začíná předjíždět jeden závodník za druhým a ač se peru s terénem jak můžu, výsledek v podobě vyšší rychlosti se nedostavuje. Po chvíli zjišťuji proč - defekt zadního kola. Ještě štěstí, že mám Geax Barro TNT - bezdušové pláště, defekt se zacelil a já na poloprázdném zadním kole dojel do cíle druhého kola, kde jsem vyžebral pumpu a dofoukl si uniknuvší tlak. Kopnul jsem do sebe Carbosnacka a vyrazil na stíhání soupeřů. Podařilo se mi předjet alespoň dva soupeře, na víc jsem již sil neměl. Krásné umístění se povedlo Jedlovi a Marťe. Jedla mi po návratu z potoka, kde jsem myl sebe a naše kola, ukazoval dojatě se slzami v očích diplom za 3. místo. Bude prý umístěn na čestném místě na krbu v hale na rodinné haciendě Jedličků. Marťa skončila také na 3. místě avšak pro ni to nebylo vítězství. V posledním kole při sjezdu absolvovala let přes řidítka, zablokovalo se jí přední kolo a do cíle musela posledních 500 m běžet s kolem v ruce a přišla tak o jisté 2. místo. Já jsem skončil 15. což není žádná hitparáda. V kat. muži zvítěil Martin Splítků před Čapínem a Ondrou Ptáčkem. Závěrem nezbývá než poděkovat pořadatelům za uspořádání krásného a těžkého závodu.

Foto: Triclub Dobruška sbalit text

Nastal den D a tak jsem se společně s Expenem, Jirkou a Romanem postavil na start Beskyd Tour 2010. Tropické teploty i dnes nezklamaly a tak o teplo skutečně nouze nebyla. Po první hodině závodu Expen, díky nevysvětlitelnému chování závodníka před ním, padá a tak se zdá být vše ztraceno. Po částečné opravě kola(z předního Ksyria osma,takže zbytek závodu jen se zadní brzdou) pokračujeme ve sjíždění... číst dále

Nastal den D a tak jsem se společně s Expenem, Jirkou a Romanem postavil na start Beskyd Tour 2010. Tropické teploty i dnes nezklamaly a tak o teplo skutečně nouze nebyla. Po první hodině závodu Expen, díky nevysvětlitelnému chování závodníka před ním, padá a tak se zdá být vše ztraceno. Po částečné opravě kola(z předního Ksyria osma,takže zbytek závodu jen se zadní brzdou) pokračujeme ve sjíždění balíku, což se hlavně díky staženým závorám daří a tak jsme opět ve hře o bednu. Na druhé straně postihl Romana defekt a po sehnání pumpy s Jirkou pokračují dál. V hlavním poli se všechno mele, každý cítí, že se blíží Pustevny. Často je vidět zbytečné riskování při předjíždění a nevraživost závodníků nezná mezí. Tempo se v každém kopci stupňuje až se dostaneme do Frenštátu, kde začíná cílové stoupání na Pustevny. Z balíku si bohužel vystoupím dost brzo a vyjet nahoru už je jen o morálce. Expen bojuje jako lev a nevzdává se. Přesto přes všechno bere nevděčný 6.flek(4. v kategorii a ztráta cca 13s.na bednu), na mě zbylo 40.místo (18.v kategorii). Jirka málem zkolabuje a zajede 126.místo (45.v kategorii). Roman se vydal na dlouhou trať, ale bohužel po opakovaném defektu závod nedokončil. Na letošním ročníku rozhodně nebyla nouze o pády. Viděli jsme i zlomené klíční kosti a sanitka také odvážela zkolabované závodníky. Nic příjemného...

foto: http://agrokolin.717.cz/
kompletní výsledky: zde sbalit text