Winter Hradec 2014
Hlavní sponzoři
Naši partneři
Články
Expenův Pells Aeron
Časovka Šerlich
Kluziště v Orličkách
Sajrajt a marast
Další weby
Návštěvnost
Datum 20.7.2010 si budu navždy velmi dobře pamatovat. V tento magický den (úterý) jsem poprvé poznal tým HSK a jejich nepřehlédnutelné barvy. Bylo něco kolem sedmé hodiny a já se zrovna nacházel na závodě na Novém Hradci na klasickém úterním poháru (Rozárka). Vjížděl jsem do posledního kola závodů a náhle se přede mnou objevil jezdec v tyrkysových barvách. Chytil jsem se za ním a držel s ním krok. Mezitím jsem si stačil všimnout že má na zádech napsané internetové stránky jejich klubu. V té době jsem zrovna hledal nějaký tým, kde bych se mohl ukotvit a trénovat. V tom velkém nasazení a spěchu jsem si stačil zapamatovat celé znění adresy a řekl jsem si, že až večer dorazím domů hned se podívám na stránky a zkusím napsat jejich šéfikovi zda by neměli pro mě místečko. Jakmile jsem si i pozpátku přeříkal celou adresu rozhodl jsem se, že se trochu výtáhnu seberu poslední síly a předjedu ho, abych pak mohl případně šéfikovi týmu ukázat výsledkovou listinu, že jsem předjel jejich člena a nejsem žádný béčko. :) (myšleno žertem) Jakmile jsem celý udýchaný dorazil nahoru na kopec stáhl jsem se od ústranní a rozdýchával celý průběh závodu. Otočil jsem se doprava a zjistil jsem, že tyrkysových závodníků je tu docela mnoho. Kousek vedle mě stála skupinka týmu a zapáleně diskutovali (zřejmě o závodě). Řekl jsem si nač budu čekat na nějaký email, nebo něco dohadovat po telefonu, když to jde rychleji přímo se jich zeptat. Neváhal jsem a oslovil jsem kluky. Jakmile jsem se zeptal otázkou zda bych mohl za ně jezdit a jestli berou nový lidi do týmu hned jsem dostal velmi potěšující odpověd, že ano, ale musím přijet na jejich společný trénink, kde si mě porádně proklepnou a pokecají a dozví se nějaké info o mě. Hned jsem byl pozván na jejich pravidelné středeční tréninky, bohužel jsem zrovna ten týden dělal v práci (brigádně) za barem noční, abych si vydělal na nové kolo a tím pádem jsem se bohužel nemohl zúčastnit. Na řadu teda přišlo, že příští týden už čas budu mít tak to necháme na další týden. Celý štastný a s dobrou náladou jsem odjížděl domů.
Nastala den D a já celý v očekávaní a trochu nervozní čekal co mě čeká a nemine. Ještě v ten den jsem se dozvěděl, že trénink bude na silnci, trochu jsem znervózněl, protože jsem zrovna se silnicí začínal a v té době tomu bylo teprve asi 3 týdny co jsem na ní poprvé seděl a šlapal. V té době jsem měl naježděno něco kolem 500 km, což byli mé první kilometry na silničním kole, do té doby jsem jezdil pouze na biku (tréninky i závody), takže silnička byla pro mě něčím novým a koupil jsem si ji s úmyslem tréninku a zlepšení kondice do bikových závodů. No nedá se svítit a řekl jsem si, že do toho rozhodně půjdu a pojedu za každou cenu. Už před půl šestou jsem stepoval u Čechů a vyhlížel první lidi z týmu HSK. Jako první se objevil pan prezident, což jsem samozřejmě nevěděl. Představení proběhlo naprosto v pořádku usmáli jsme se na sebe, já jsem mu řekl že jsem od Radka z rozárky, že jsem dostal pozvánku na Váš trénik. Pan prezident všechno odkýval a o mém příjezdu byl informován. Hned na první pohled mi přišel velmi sympatický. Postupně se začaly sjíždět další lidi z týmu a zanedlouho tam byla malá skupinka. Když jsem se rozhlédl kolem sebe, tak všichni byli oděni do tyrkysové barvy až na dva chlapíky. Jeden byl oblečen v No name dresech (Specialized) a druhý byl oděn do barev Cyklomaxu. Než jsem se stačil rozkoukat tak se to celé rozjelo. Všichni jsme se dali do šlapání a podle zachycených zpráv a hovorů jsem se doslechl, že švih se pojede směr Vítězná. Podíval jsem se dolů k rámu a tam jsem viděl pouze jeden bidon naplněný vodou a v kapse jsem měl nějaký drobný. To jsem asi trochu podcenil, ale co musím to zvládnout abych se blejsknul v dobrém světle. S klukama jsem se dal do hovoru a tak nějak pomalu jsem se začal seznamovat. Zanedlouho jsem zjistil, že raději budu šetřit dech a soustředím se na jízdu. Mé zkušenosti na silnici nebyly žádné světoborné, ale byl jsem hodně rád, že jsem měl za sebou alespon jednu podobnou vyjíždku kde jsem se naučil jak se jezdí, ukazuje, střída a další důležité věci bez kterých se žadný silničář neobejde. Po celou dobu jízdy jsem se točily a střídaly. Trasu kudy jsme jeli si už moc nepamatuji. Asi v půlce cesty se mi stala neštastná událost a to, že jsem píchnul. Bohužel, jak jsem říkal tak jsem v té době se silnicí začínal a ještě jsem si nestihl pořídit náhradní duši a pumpičku, kterou bych mohl vozit sebou. Byl jsem hrozně moc rád, že mi kluci pomohli jmenovitě především Radek, který viděl když se celý nemotroný snažim vyndat zadní kolo, tak mi hned přispěchal na pomoc. Nejen že mi dal svoji duši, ale on mi ji i vyměnil a půjčil mi svoji pumpičku kde jsme se ve foukání střídaly. Byl jsem hrozně moc rád, že mě kluci nenechaly ve štychu a pomohli mi. Jakmile bylo vše opraveno dali jsme se opět do jízdy. Přišly první kopce kolem Vítězné a mě začalo pomalu docházet. Bidon byl skoro prázdný a já začal pocitovat pěkného hladáka, což jsem moc dobře věděl, že není dobré. Jakmile jsem překonaly tamní kopce pomalu jsme se navracely zpátky směr HK a já jsem byl už dost na dně, ale stále jsem se přemáhal a doloval ze sebe energii abych mohl jet stále v danném tempu a zbytečně nezdržoval. Radek si všiml že už mi to nějak nejede a tak se zeptal kluků jestli někdo nemá tatranku nebo něco podobného. Ozval se kolega z cyklomaxu Happy a podal mi tatranku. Byl jsem hrozně moc rád, že mám konečně něco v puse a hned mi bylo jasné že na příští středu mu přivezu na oplátku hned dvě tatranky. Ještě se musím zmínit, že jsem kolegu Happyho měl za úplně někoho jiného myslím tím jako osobu, protože když jsem poprvé zaslechl jak mu kluci říkají přezdívkou a jeho pravé jméno jsem neznal, nevěděl jsem o koho jde. Do dneška nevím proč, ale přezdívka Happy mi nejlépe seděla ke jménu Martin Horák, kterého jsem znal jako nejlepšího člena týmu Cyklomax. Samozřejmě jsem ho znal jen podle jména a nikdy jsem ho neviděl, tak jsem si nějakým záhadným způsobem domyslil, že kolega Happy je Martin Horák. Když jsem se na něj podíval tak mi i tak docela odpovídal podle jeho maskularity a jízdy. V tu chvíli jsem si pomyslel jaká je to pro mě čest, že tady trénuji s Horákem a jedu vedle něj a především jím jeho tatranku, ale jakmile jsme jeli další středu dozvěděl jsem se pravdu, ale svoji teorii jsem si nechal pro sebe a teprve na akci HSK, která už proběhla tak jsem se Happymu svěřil za koho jsem ho měl. :D Pěkně jsme se nasmáli. :D Švih se pomalu chýlil ke konci. Tatranka mě dostatečně nabudila abych zvládl dojet bez kolapsu domů. Při pohledu na tachometr jsem byl velmi překvapený kolik jsme toho stihli najet. Tento švih byl pro mě ponaučením do budoucna. Hned mi bylo jasné, že na vodu to při tréninku moc nepojede a že bych měl vozit ionták nejen na závody, ale i na tréninky a především si pořídit ještě jeden stojan na pití a vozit dva bidony. Další věc byla, že příště se pěkně napakuji i nějakými zásobami na výživu. Přesto všechno se mi švih hrozně moc líbil, užil jsem si ho a ještě jednou musím poděkovat všem klukům za pomoc při defektu, ale především děkuji za to, že jsem dostal příležitost za HSK jezdit. A děkuji Happymu za tatranku. Bylo mi hned jasné, že příští středu vyrazím s klukama znovu, protože i když jsem přijel domů jak spráskaný pes, byl jsem nabit vnitřní energií a velkou radostí, že jsem potkal nejen skvělé lidi, ale také skvělou partu a tým za který jsem chtěl rozhodně jezdit a závodit. Musím také podotknout, že tento švih ve mě probudil ducha silničáře a po tomto švihu jsem začal více jezdit na silnici a dorovnal jsem i bike. Bylo mi jasné že do budoucna bych rád jezdil jak bikové tak i silniční závody. Silničku jsem si zamiloval :) :)