Nejnovejší galerie
Winter Hradec 2014
Pořádané závody
Fotka dne

Hlavní sponzoři

PolyPLASTY
omnipack

Naši partneři

microtherm
activesport
NUTREND-Sportovní výživa
Porsche Hradec Králové
pells
moose
yate sport
Rock Machine
cyklo pešek
koloshop
C & K

Články

Expenův Pells Aeron
Časovka Šerlich
Kluziště v Orličkách
Sajrajt a marast

Další weby

Webové album Picasa Hradecký pohár HSK facebook

Návštěvnost

Mamut Tour 2009 (pohledem Forresta)

Letos poprvé jsem se vydal na ulovení Mamuta a jak to dopadlo posuďte sami. Mamut tour se jede v kopcích okolo Přerova a už při prvním pohledu na profil trati bylo zřejmé že se nebude jednat o jednoduchý závod. Na pořadu byli celkem čtyři velké kopce, celkem na 135km.Vydáváme se tedy s Petrem časně ráno do Přerova.

Dvouhodinová cesta, utekla velmi rychle a než jsem se pořádně probrat, stojím v kanceláři závodu. Papírování je vyřízené během pár minut a nezbývá než se jet rozjet. Po půl hodinovém šmrdlání nohama se cítím fit a na startu se to začíná taky pěkně štosovat. Takže jako vážení členové HSK předbíháme s Petrem polovinu balíku a nacpeme se zhruba někam doprostřed. Během pár minut je odstartováno, ale oficiální start je stanovený až výstřelem ze Přerovem. Ovšem ještě než se vůbec z Přerova dostaneme padá vedle Petra jeden jezdec, který sebou bere dalšího. Protože jedu těsně za Petrem taky mě málem smetl, ale naštěstí se tak nestalo a musím rychle dotahovat tempo.

Balík je už od prvních kilometrů nekompromisní a tak se jede hodně z ostra. Úzké silnice a silný vítr nedovolují moc pohybu v balíku a tak nezbývá než čekat a držet tempo. Každou chvíli vidím vystrašené tváře řidičů, zaparkovaných aut v příkopě, kteří jsou omráčeni to masou cyklistů, která se proti nim žene. Naproti tomu projíždíme zvlněným terénem a mnoha vesničkami, kde lidé stojí na chodnících a nadšeně povzbuzují. Takové povzbuzení od krásné slečny je mnohdy více než nejlepší doping, takže se najednou stalo že jedu téměř špici.

To už jsme ovšem na prvním a zároveň nejtěžším stoupání do Slavkova. Protože trasu téměř neznám moc pozdě si beru CARBO ATTACK od Nutriproductu a to se mi stává téměř osudovým. Cedule s vražedným 12% stoupáním a tepy balancující na téměř mojí maximálce mi jasně dávají najevo, že jedu opravdu na krev. Udržím se s hlavním polem zhruba do ¾ stoupání, ale potom mi na pár minut dojde. V nouzi nejvyšší začne působit CARBO ATTACK a tak se celá se svalová mašinerie znovu dává do pohybu. Na vrcholu stoupání zjišťuji že nejsem sám kdo odpadl z hlavního a balíku. Rychle se zmobilizuje druhá skupina a vydáváme se na hon za uprchlíky. V tu chvíli mě hodně zklamalo že borci mnohdy často lepší než jsem já se schovávají v zády a vůbec netáhnout. Zhruba deset lidí včetně mě se pravidelně střídá na špici a snažíme se dotáhnout na hlavní pole.

Vše se podaří a jsme na úpatí dalšího stoupání všichni pohromadě. Kopec sice není tak prudký, ale o to více se jede. Pomalu se propadám balíkem až téměř na konec, jede se tvrdě a každý se snaží urvat pro sebe místo v závětří. Říkám si že jestli mám odpadnout, tak to nebude teď a ze všech sil se držím až na samotném ocásku. Tempo nepolevuje, ale mě rychle dochází dech. Nakonec všechno nějakým zázrakem ustojím a ve sjezdu k třetímu stoupání si odpočinu a prohodím i pár slovíček se soupeři. Dolu z kopce se jede hodně rychle a tak se nestačím, ani pořádně najíst. Když se terén srovná dostanu se i na špici a rázem jsou dresy HSK vidět v plné záři společně vedle takových osobností jako je Jirka Ježek, tohle byla nejhezčí část závodu, dobrá silnice v balíku jsou slyšet vtipy, nádhera.

A to už se dostáváme ke třetímu stoupání, kde se jede po velice uzoučké silnici, která se pěkně klikatí a vytváří tak serpentiny. Tempo se ještě více stupňuje a já podruhé odpadám, opět nejsem sám a tak malá skupinka spolupracuje a společně se snažíme dotáhnout do balíku. Ovšem tentokrát je vše marné, když už se zdá že jsme z nejhoršího stoupání venku vyjedeme na otevřený prostor, kde se terén sice narovná ale stále se jede do 4% stoupání a navíc do nás ze všech stran buší silný vítr. Nepomáhá ani vyvážení za auty. Zkrátka balík za to pořádně vzal a v tu chvíli je nad moje síly ho dojet. Ovšem nic nevzdávám a bojuji co to de. Potom se terén zlomí a začíná klesání. Silnice ve velice špatném stavu, znesnadňuje sjíždění, často se musí na brzdy a když už se kola pořádně roztočí, mladý klučina který jede přede mnou, špatně odhadne zatáčku a nejprve flokem a potom v kouři prachu mizí v příkopě.

Nedá se nic dělat je mi ho líto, ale závod pokračuje dál. Silnice je opravdu špatná a chvílemi i já nemám své kolo zcela pod kontrolou navíc před námi jsou stále auta, přes které nejsou vidět díry. Když už začínám věřit že se na balík znovu dotáhnu, trefím asi metrovou díru a ihned mi začne syčet zadní kolo, v tu chvíli je mi jasné že závod pro mě skončil. Kolo se během pár chvil stává neovladatelné a ráfek dostává pořádně zabrat. Začnu tety opravovat a co chvíli vedle mě profrčí jeden balík za druhým. Často v něm jsou velice dobří jezdci a mě teprve teď dochází co vše jsem ztratil. S pocitem, že vše už je ztraceno ani s opravou moc nepospíchám a v klidu si to skoro i užívám. Když už jsem téměř hotový profrčí vedle mě další balík tentokrát jen tří členný. V tu chvíli se ve mně cosi zlomí a řeknu si, že tyhle maníky už si ujet nenechám.

Rychle nasadím opravené kolo a hurá do sjíždění. Během pár minut je dojedu a začínám táhnout. Borci zprvu nestíhají ale potom se chytnou a občas i někdo vystřídá, na všech je vidět už mají dost, ale já dost nemám a tak jedu co to dá. V dáli sice nejsou vidět žádné další skupinky, ale já vím, že tam sou a navíc v jedné je i holka. To mě drásá ještě víc přece se nenechám porazit od holky a tak se dostáváme až ke druhé občerstvovačce, kde si zastavím nechám si doplnit ionťák a do kapes a pusy nacpu co se jen vejde. Někteří borci jsou rychlejší a tak musím zase dotahovat, navíc se k nám připojili další lidi, takže z malinkaté skupinky je už najednou docela velká skupina.

Vítr pořád fouká a začíná být pořádně otravný, projíždíme vesničky a přejíždíme malé brdky, co chvíli někdo vystartuje do úniku, ale dlouho to nevydrží a za pár chvil je zase spět. Navíc jsme se postupně dostali na rovinu a před námi už jsou další podobné skupinky. Motivace je velká, takže se jede až se najednou dostaneme k poslednímu stoupání.

Podle mého názoru je to nejlehčí stoupání celého závodu, ale tělíčko začíná postupně odmlouvat a tak se objevují první křeče. Trochu mě to zamrzí, protože jsem si chtěl zkusit únik do kopce, ale nedá se nic dělat řadím lehčí převod a šlapu co nejopatrněji. Ovšem najednou jsem předjel onu zmiňovanou slečnu a rázem je morálka zase nahoře. Po tom co se vyškrábeme na poslední kopec nás čeká už jen vlnitý terén a nakonec několik posledních kilometru po rovině do cíle. V jednom takovém bradku asi na 120km se domluvím s jedním borcem, který má snahu jet, že se pokusíme o únik asi tak někde na 130km. V klidu se tedy oba dva stáhneme dozadu a akorát to přesně dá že, se zrovna v příhodném místě dostaneme skoro až na špici. V tu chvíli se další závodník pokusí o únik, ovšem moc dlouho to nevydrží a hned jak ho zase dojedeme to zkusím já. Zaberu ze všech sil, neotáčím se a jedu jak jen to jde. Kolega s kterým sem byl domluvený to uvisel, takže mu dám chvíli, aby se za mnou v háku vzpamatoval a potom si říkám o vystřídání. Párkrát se prostřídáme a teprve teď se ohlížím, abych zjistil jak moc byl únik úspěšný.

Vše vyšlo přesně jak jsem si to představoval do cíle zbývá posledních 5km a skupina ve které jsme jeli je kdesi v nedohlednu. Ovšem se mnou je to horší, únik spolykal mnoho sil a navíc mě zase začínají pokoušet křeče. Nedá se nic dělat protahuju nohy jak to jen jde ale je to spíše horší. Kolega se ukázal jako férový chlap a moc pěkně táhne.

Potom míjíme ceduli Přerov a než se rozkoukám na silnici je nápis 1km zanedlouho 500m a to už jsme ovšem na cílové rovince. Je jasné že nemůžu kolegu pře spurtovat, ale i tak se o to pokusím. Nakonec to skoro i vyšlo, ale ve chvíli nejlepší se znovu ozývá křeč, takže kolega mě poráží. Ovšem byl lepší a zaslouží si to. V cíli si ještě pogratulujeme a já jedu za Petrem, který už na mě čeká u auta.

Pár údajů na závěr
3:51 minut bez opravy defektu 4:06 skutečný naměřený čas pořadatelem
137km
moje změřená průměrná rychlost bez opravy defektu 35,5
max kadence 121 průměrná 90
1715 nastoupaných metrů
tepovky si nechám pro sebe :-)

foto: http://www.zdenekschovanec.estranky.cz/

Autor: Michal    Dne: 9.5.2009
copyright HSK - cycling 2009 | design a kód: Michal Dyntar