Winter Hradec 2014
Hlavní sponzoři
Naši partneři
Články
Expenův Pells Aeron
Časovka Šerlich
Kluziště v Orličkách
Sajrajt a marast
Další weby
Návštěvnost
Nepostavit se na start závodu, na jehož organizaci se náš HSK Cycling team spolupodílel by bylo neodpustitelné. A tak jsem v neděli 5.7.09 spolu s dalšími členy týmu vyrazil na již sedmý díl letošního Dobrušského poháru. Jednalo se o premiérové Třebechovické okruhy. Závod se jel na celkem rovinatém okruhu o délce 20 km, zpestřeném jen malými brdky, dvěma úseky s kostkami a celkem technicky náročnými serpentinami v závěru okruhu. Závod byl vypsán na 4, respektive 3 okruhy v závislosti na kategorii. Start a cíl byl na náměstí Třebechovic pod Orebem a rovněž prémiové spurty jednotlivých okruhů probíhaly v prostoru startu a cíle.
Svojí výkonností a věkovou kategorií nepatřím k adeptům na přední pozice ve spurtech. Nic to ale nemění na tom, že i já jsem chtěl podat co nejlepší výkon a nechat na trati celé své závodní srdce a plíce. Z tohoto pohledu jsem v cíli mohl být spokojen. Na bednu to rozhodně nebylo, ale průměrná rychlost na mém compu po dojezdu do cíle ukazovala 34 km/hod, což bylo víc než jsem si před závodem předsevzal. Určitě k tomu přispěl i povolený "dopink", který jsem si vezl jak v bidonech, tak i v kapse dresu. Ostatně Nutriprodukt se jako jeden ze sponzorů postaral i o zásobu jinťáku pro občerstvovačku. Za celých cca 60 km závodu se nestalo, že bych prodělal nějakou krizovku. Jediná krizová situace pro mne byla hned v prvním okruhu, když jelo ještě celé stopadesátihlavé pole v jednom balíku. To mne borci po mé pravé i levé ruce vzali do kleští a při rychlosti 40 km/h jsem musel nasadit lokty na obě strany. Naštěstí jsme to ustáli bez karambolu. Chvíli na to došlo k prvnímu dělení na hlavní rychlíky a na nás, co jsme již nasazené tempo nestíhali. Po celý zbytek závodu se mi dařilo držet v menší skupince, ze které občas někdo odpadl a nebo jsme naopak někoho sjeli. Po taktické stránce tedy z mé strany vše zvládnuto parádně. V posledním třetím okruhu jsme v ní zbyli jen tři. S využitím posledního úseku s k
ostkama jsem se zmáčknul a lehce poodjel. Pásku jsem si tedy užíval v sólovém spurtu.
Po lehkém zklidnění tepovky a dechu jsem se mohl postavit k cílové pásce a čekat na finální dojezd rychíků, co jeli na 4 okruhy. Spurt to byl skutečně pěkný, ale záhy jsem se dozvěděl, že ho bohužel poznamenaly dva hromadné pády. Jeden na rovném úseku asi 3 km před cílem, asi chybou někoho z jezdců a druhý jen 300 m před cílem, kdy se čelo vřítilo do nepřehledných serpentin již v ulicích města a překvapilo je protijedoucí auto. Naštěstí se nikomu nic vážného nestalo, tedy až na nějaké ty odřeniny a naraženiny. Odnesla to i kola a dresy postižených. Nebýt této události, tak celý závod dle mého neměl chybu. To jak si pak někteří prohlíželi následky pádu mi připomenulo, že jsem během závodu pociťoval pravidelné nadskakování předního kola. Jaké bylo moje zděšení, když jsem zjistil, že plášť na něm je na cca 7 centimetrech vyvléknutý z ráfku. Při představě toho, co se mi mohlo přihodit v kterémkoli okamžiku závodu mne zamrazilo. Nezbývá než poděkovat výrobci plášťů Vittoria, že vyrábí tak kvalitní pláště, co si i s takovou chybou při montáži poradí a nafoukaných 9 barů nepustí ven.
Počasí závodu přálo na jedničku a atmosféra na náměstí byla parádní. O pravý dojem cyklistického podniku se postarali i sponzoři svými reklamními vlajkami, banery a cenami pro ty úspěšné. Po dojetí bylo opravdu o čem při kelímku jonťáku poklábosit s kamarády a tak snad ani moc nevadilo trochu opožděné vyhlášení, vítězů spojené s oblékáním vítěze do žlutého dresu od firmy Lawi. Zvládnout spurtující balík bez elektronické časomíry bylo asi opravdu složité. Snad více objasní rozluštění záznamu videokamery, kterou jeden z pořadatelů točil dojezd finálního balíku. Vítězné trojice jednotlivých kategorií a družstev se určit podařilo a ostatní snad taky časem bude.
Zbývá už jen dodat, že ceny pro ty na bedně a vítěze jednotlivých průjezdových prémií byly s ohledem na symbolické startovné díky sponzorům víc než hodnotné. I na tombolu toho zbylo dost. A tak snad s výjimkou postižených pádem odjížděli všichni z Třebechovic s dobrým pocitem. Já rozhodně ano!!!