Winter Hradec 2014
Hlavní sponzoři
Naši partneři
Články
Expenův Pells Aeron
Časovka Šerlich
Kluziště v Orličkách
Sajrajt a marast
Další weby
Návštěvnost
Jako již skoro tradičně jsem se i letos vydal pokořit Manitoua Železných hor. Již podruhé se se mnou vydal bojovat se 115km tratí i Petr V., který již od rána neskrýval ambice na velké zlepšení oproti minulému ročníku.
Je možná škoda, že je tento závad zařazen do mega seriálu Kola pro život, protože spousta lidí tento seriál bojkotuje a tak tento maraton možná nemá takové jméno jako Sudety nebo Apache. Rozhodně ho ale považuji za jeden z pěti nejtěžších maratonů v Čechách.
Dva dny před startem mi trochu vrásky na čele udělala průtrž, co se přes Čechy přehnala a i sobotní shlédnutí asi tří meteowebů říkalo, že nejen v době startu (již v 8,15) bude nad Chrudimí značně pršet. Nemýlily se.
Ještě v 8h jsme seděli s Petrem v autě, poslouchali bouřku, sledovali proudy vody stékající po autě a s beznadějnými výrazy ve tvářích jsme poslouchali nadávky od sousedů. Ještě v pátek byl Petr přesvědčen, že to zvládne odjet na RR, ale doporučil jsem mu, aby alespoň na předek dal NN. To se ukázalo jako rada nad zlato! Já osobně jsem dal NN i na zadek a rozhodně jsem nelitoval.
Lehce po osmé tedy sedáme na kolo a vydáváme se na start. Po těch cca 2km jsme totálně durch. V prostoru startu nás čeká malý šok. Ve startovních boxech není ani jeden závodník. Všichni jsou poschovávani pod střechami okolních domů. Jen moderátor, když řekne že je 5min. do startu, nás dokáže dostat na start.
Mám vyjetou první lajnu, takže jsem v klidu. I Petr je asi 2m za mnou, takže schody by měly proběhnout v klidu. Tak se i stalo, až tedy na ztrátu jednoho bidonu (příště si tu gumičku dám). Jedeme nezvykle klidným tempem do první vesnice kde se najíždí do terénu.
Vzhledem k tomu, že trať již více méně dobře znám mi je jasné, že jak bude vypadat prvních pár km v terénu, tak bude vypadat i ten zbytek. Když se hned v prvních metrech začnu bořit po ráfky do bahna, je mi jasné, že to bude peklo.
Asi nemá cenu rozepisovat průběh celého přes 5h trvajícího závodu, protože i mé dojmy splývají do několika slov: Bahno, bahno, bahno, půlmetrové kaluže, bahno, bahno, větve, větvě, bahno, větve, navezené kamení od lesáků, bahno, koleje od lesáků a mezi tím půlmetrové kaluže. A takto to bylo po skoro celý závod. Jen asi poslední 3km byly na suchu, ale to jsme stejně již všichni dávno vypadali, jak kdybychom vylezli v lázních z bahenních koupelí.
Opravdu si nepamatuji, že bych takovýhle masakr už někdy jel. Části tratě, které se za normálních okolností dají vyjet, se letos daly sotva vyjít a ty co se daly loni vyjít, tak ani nevím jak jsem se nahoru dostal. Byl to opravdu boj o každý metr a i po rovinách to hodně bolelo a člověk se musel opravdu soustředit, aby někde po náby nezapadl a nebo se nevykoupal v nějaké ze stovek kaluží (i toho jsem byl svědkem).
Naštěstí se mě i Petrovi podařilo do cíle dorazit "jen" se škodou na kole(nové destičky už nejsou a řetěz taky odešel). Pro oba to byl nakonec úspěšný závod. Pro mne 6. místem celkově a 3. v kategorii a pro Petra zlepšení o 1h. a 10min. oproti loňsku. 53. místo celkově a 12. místo v kategorii.
Jako již tradičně byl tento závod výborně organizován a hlavně občerstvovací stanice. Místní specialita - domácí pečené koláčky rozhodně stály za to a příští rok se do Chrudimi rozchodně rád vrátím!
(jedinou vadou na kráse byly tedy studené sprchy)