Winter Hradec 2014
Hlavní sponzoři
Naši partneři
Články
Expenův Pells Aeron
Časovka Šerlich
Kluziště v Orličkách
Sajrajt a marast
Další weby
Návštěvnost
Od rána prší, listí pomalu žloutne a padá,teplota ne a ne překročit desítku,no jo,nedá se nic dělat,je tu podzim a další sezóna za mnou. Když se kouknu na výsledky,na svoje výsledky, musím jen tiše povzdychnout. Jenže pak se zamyslím a vzpomenu si na svoje obnovené cyklistické začátky.V tu chvíli se pousměji.Vzpomenu si jak mě v 9ti letech porazila „dvanácettrojka“ při projížďce s kamarády, rozdrtila stehenní kost, a já se učil znova chodit. Nejvíc se mi ale vybavuje jak jsem před 4.lety odjížděl na svém Leader foxu žluté barvy od pana Chaloupky s cílem zhubnout. Ano,těch 90kilo na displeji váhy nebylo nic pěkného a ani pohled na mě nebyl příjemný. Dojet na kole z Hořické ulice na Moravské předměstí byl v tu chvíli nadlidský výkon. No nic,kolo bylo doma a na druhý den jsem si naplánoval „50ku“. Z té etapy si toho moc nepamatuju,snad jen to že v Býšti jsem si musel koupi tatranku abych neumřel a v Ternu tepláky abych neumrznul.Vážně, hlaďák jak jsem později zjistil,že se tomuto stavu říká a zima, která v tu dobu panovala/jel jsem v kraťasech/ byla hrozná. Každopádně mě to neodradilo a já jezdil a jezdil.
V létě už jsem měl o cca 15kilo méně a dres Banesta,který jsem si zakoupil na mně vlál. Ovšem kopec v Býšti už se nestával mým hororovým snem. Už se nestávalo,že jsem v průběhu švihu/tento pojem už jsem taky pochytil/ přemýšlel jak ten či onen brdek objet. Jenže tenkrát 3km navíc byla nepředstavitelná dálka. Prostě začínal jsem makat a bylo na čase vyměnit klipsny za ty nacvakávací boty,co mají ti ostatní. Svoji první sezónu jsem končil se 4500km v nohách a 20kilogramech ztráty. V tu dobu jsem už sledoval v TV jak Armstrong s kolegy zdolává Alpské velikány a tak směr dovolené v příštím roce byl jasný. Vidět Tour de France na vlastní oči,tak to bylo to co mě posunulo dál. Sledovat Lance z jednoho metru, jak se rozjíždí před časovkou na Alpe de Huez, popovídat si s Hruškou a Padrnosem, ale co hlavně, vyjet si tyto kopce včetně Galibieru,tak to byla zkušenost. Jen ten sedmikolečkový LeaderFox se nějak nehodil do společnosti karbonových skvostů…Nedalo se nic dělat, na programu dne bylo nové kolo,takové abych se mohl vydat na svůj první závod. Samozřejmě nedopadl dobře, vím jen, že se to jelo v Mnichovicích a já se držel v první skupině do té doby než mě zastavily křeče. A tak nastal čas se seznámit se vším kolem závodů –taktika,výživa,trénink. Přišel první Rampušák a s ním první cyklistické zranění, nedobržděná zatáčka a zlomená klíční kost. Ale na druhou stranu jsem zjistil,že kolo na mokru brzdí velice špatně.
Průlomovým bodem byl nástup Cyklodiskuze a seznámení se s nynějšími kolegy.Nejdřív to byl Michal,který mě při našem prvním společném švihu prosil ať jedu pomaleji (dnes prosím já jeho) Pak jsem poznal Petra, se silničkou začínal a poprvé mě urval na Prázovce,dnes ztrácím už na startu 5minut…Ale byl to on se kterým jsem minulý rok zkoušel některé závody DP,a to že to za rok vyhraje by nás nenapadlo. Pak mě při jednom závodě DP oslovil Aleš, jestli bych nešel jezdit k němu. No proč ne,Discovery stejně končilo a tak půjdu. Rovnou doporučuji i Petra. Aleš souhlasí a tak vzniká silniční divize HSK a moje první sezóna mezi „profíky“. Dál už to znáte, konečně jezdím v týmu,v opravdovém týmu! Někdy to asi prožíváme trochu víc,ale o tom to přeci je. Vždyť je to krásný pocit,když můžete někomu pomoct třeba jen dojet do skupiny,nebo jet špici aby se schoval a pošetřil sílu. Nebo zvednout ruku a dostat bidon z auta,stejně jak ti kolegové co jsem viděl při TdF.
Prostě jsem vděčný za to,že za ty pouhé 4 roky co na kole jezdím, se tohle všechno podařilo a nejzajímavější je, co všechno se člověk dozví a naučí. Třeba nedávno jsem se dočetl,že při projíždění zatáčky je třeba zatížit vnější nohu. A ono to fakt funguje! Prostě, neustále je se v čem zlepšovat a tak uvidíme co bude za rok, za dva, za tři….